Novinky

Všichni milujeme naše čtyřnohé přátele a chceme pro ně to nejlepší. Ale co se stane, když se ocitnou v nesnázích? Vědět, jak správně poskytnout první pomoc, může být rozhodující pro jejich zdraví a v některých případech i pro jejich život. Tento blog vám poskytne základní informace o tom, jak se postarat o vašeho psa v případě nouze.

Jak správně resuscitovat psa

V případě, že váš pes přestane dýchat nebo mu zastaví srdce, může být životně důležité umět provést kardiopulmonální resuscitaci (CPR), známou také jako srdečně-plicní resuscitace. Před zahájením CPR však vždy nejprve zkontrolujte, zda není bezpečnější nebo vhodnější okamžitě vyhledat veterinární pomoc. Pokud je resuscitace nevyhnutelná, postupujte podle těchto kroků:

1. Zajištění bezpečnosti: Ujistěte se, že jste v bezpečí a váš pes není v situaci, která by mohla způsobit další zranění vám nebo jemu.

2. Ověření reakce: Jemně zatřeste psem nebo ho oslovte, abyste zjistili, zda reaguje.

3. Kontrola dýchání a pulsu: Pozorujte, zda pes dýchá, a pokuste se cítit puls na vnitřní straně stehna.

4. Zajištění průchodnosti dýchacích cest: Jemně nakloňte hlavu psa dozadu, vyčistěte ústa od případných překážek a vytáhněte jazyk ven, aby byl rovnoběžně s čelistí.

5. Provádění umělého dýchání: Přikryjte celý čenich psa ústy a foukněte do nosu jemně a rovnoměrně, přičemž sledujte, zda se hrudník zvedá. Opakujte každých 5 sekund.

6. Externí srdeční masáž (ESM): U malých psů použijte pouze jednu ruku a umístěte ji na hrudník psa, přibližně ve středu mezi lopatkami. U větších psů použijte obě ruce, jednu na druhou, a umístěte je na nejširší část hrudníku. Stlačujte hrudník jemně, ale pevně; u malých psů asi 1 cm do hloubky, u velkých psů až 2,5 cm. Frekvence kompresí by měla být přibližně 100-120 za minutu.

7. Střídání kompresí a dýchání: Po každých 30 kompresích hrudníku proveďte dvě umělá dýchání.

8. Pokračování až do příjezdu pomoci: Pokračujte v střídání kompresí hrudníku a umělého dýchání až do příjezdu veterinární pomoci nebo dokud pes znovu nezačne samostatně dýchat.

Pamatujte, že i když je důležité vědět, jak provést CPR na psovi, je stejně tak klíčové co nejrychleji vyhledat odbornou veterinární pomoc. CPR je nouzové opatření, které může zachránit život vašeho psa, ale nenahrazuje profesionální lékařskou péči.

Základy první pomoci pro psy

První pomoc pro psy zahrnuje základní postupy a techniky, které by měl znát každý majitel psa. Přestože je důležité v nouzové situaci vyhledat veterinární pomoc, první kroky, které uděláte, mohou mít významný dopad na zdraví vašeho psa.

1. Udržujte klid

V situaci, kdy váš pes potřebuje první pomoc, je klíčové zachovat si klid. Psi jsou velmi vnímaví k emocím svých majitelů, a pokud budete panikařit, může to zhoršit jejich stav.

2. Bezpečnost na prvním místě

Před poskytnutím první pomoci se ujistěte, že jste i vy i váš pes v bezpečí. Pokud je pes zraněný, může v bolesti kousat. Použijte náhubek nebo improvizovaný náhubek z pásku nebo šátku, pokud je to nutné.

3. Zjištění stavu psa

Rychle, ale důkladně, zkontrolujte stav vašeho psa. Hledejte zjevná zranění, krvácení nebo známky šoku (např. bledé dásně, slabý puls, chladné končetiny).

4. Zastavení krvácení

Pokud váš pes krvácí, je důležité krvácení co nejrychleji zastavit. Použijte čistý obvaz nebo kus látky a jemně přitlačte na ránu. Pokud je to možné, zvedněte postiženou oblast nad úroveň srdce psa.

5. Obvazy a škrtidla

U vážnějších zranění může být nutné použít škrtidlo, ale pouze v extrémních případech a pokud víte, jak na to. Nesprávné použití škrtidla může způsobit více škody než užitku.

6. Zajištění teploty těla

Pokud je pes v šoku nebo pokud jsou teplotní podmínky extrémní, je důležité udržet teplotu těla. Použijte deku nebo jiný izolační materiál, aby se váš pes neochladil nebo nepřehřál.

7. Transport do veterinární kliniky

Po poskytnutí první pomoci je důležité co nejrychleji dostat vašeho psa k veterináři. Pokud je to možné, nechte někoho jiného řídit, zatímco se vy staráte o psa během cesty.

Vždy buďte připraveni

Doporučuje se mít doma a v autě základní sadu první pomoci pro psy. Tato sada by měla obsahovat obvazy, antise

Když teploty v létě stoupají, naše čtyřnohé přátele může ohrozit přehřátí. Psi totiž nemají stejně efektivní mechanismy pro regulaci teploty těla jako lidé. Neumějí se potit (kromě malých potních žláz na polštářcích svých tlapek) a hlavním způsobem, jakým se ochlazují, je ofukování prostřednictvím dýchání. Přehřátí u psa může rychle vést k úpalu nebo dokonce k život ohrožujícímu úžehu. Zde je několik tipů, jak se postarat o svého psa v horkých letních dnech a co dělat, pokud dojde k přehřátí.

Prevence přehřátí

1. Zůstaňte ve stínu: Vyhněte se procházkám ve vrcholných teplotách dne a preferujte chladnější části dne, ráno a večer.
2. Pitný režim: Ujistěte se, že má váš pes stále přístup k čerstvé a chladné vodě.
3. Ochladte svého psa: Využijte chladicí potřeby pro psy, jako jsou chladicí vesty nebo chladicí šátky, které pomáhají udržet teplotu těla vašeho psa v bezpečných mezích.
4. Omezení fyzické aktivity: V teplých dnech omezte intenzivní fyzickou aktivitu, aby se váš pes nepřehřál.
5. Pozor na horký povrch: Asfalt a písek se v létě rychle zahřívají a mohou popálit tlapky vašeho psa. Vyhněte se jim nebo použijte ochrannou obuv pro psy.

Když teploty v létě stoupají, naše čtyřnohé přátele může ohrozit přehřátí. Psi totiž nemají stejně efektivní mechanismy pro regulaci teploty těla jako lidé. Neumějí se potit (kromě malých potních žláz na polštářcích svých tlapek) a hlavním způsobem, jakým se ochlazují, je ofukování prostřednictvím dýchání. Přehřátí u psa může rychle vést k úpalu nebo dokonce k život ohrožujícímu úžehu. Zde je několik tipů, jak se postarat o svého psa v horkých letních dnech a co dělat, pokud dojde k přehřátí.

Může se vám také líbit: "Psovi v rozpáleném autě hrozí smrtelné nebezpečí!

"

Prevence přehřátí

1. Zůstaňte ve stínu: Snažte se chodit na procházky v chladnějších částech dne, ráno a večer, a vyhýbejte se slunečnímu žáru v nejteplejších hodinách.
2. Pitný režim: Ujistěte se, že má váš pes stále přístup k čerstvé a chladné vodě.
3. Ochladte svého psa: Mokré ručníky nebo chladicí vesty mohou pomoci udržet vašeho psa v pohodě.
4. Omezení fyzické aktivity: V teplých dnech omezte intenzivní fyzickou aktivitu, aby se váš pes nepřehřál.
5. Pozor na horký povrch: Asfalt se v létě extrémně zahřívá a může popálit tlapky vašeho psa. Používejte ochrannou obuv nebo se vyhýbejte horkým povrchům.

Jak rozpoznat přehřátí

Příznaky přehřátí u psa zahrnují:

• Zrychlené dýchání nebo dušnost
• Zvýšená slinivost
• Zčervenání dásní
• Letargie nebo dezorientace
• Zvracení nebo průjem
• Kolaps nebo ztráta vědomí

Co dělat v případě přehřátí

1. Okamžitě jej přemístěte do chladnějšího prostředí: Ideálně do klimatizovaného prostoru nebo alespoň do stínu.
2. Pomalu ho ochlaďte: Použijte chladnou (ne ledovou) vodu, abyste postupně snížili teplotu těla vašeho psa. Můžete použít mokré ručníky nebo ho jemně polévat vodou, zejména na oblasti jako jsou hlava, krk a podpaží.
3. Nabídněte mu pití: Dejte mu možnost pít malé množství chladné vody.
4. Nevyužívejte led nebo velmi studenou vodu: Extrémní chlazení může vést k dalším problémům, včetně šoku.
5. Okamžitě kontaktujte veterináře: I po zjevném zlepšení je důležité, aby psa co nejdříve vyšetřil veterinář, aby se předešlo pozdním komplikacím.

Co nedělat při přehřátí psa

Při snaze pomoci přehřátému psu je klíčové vyhnout se několika běžným chybám, které mohou situaci zhoršit:

1. Nepoužívejte ledovou nebo velmi studenou vodu: Příliš rychlé ochlazení může způsobit šok a vést k dalším zdravotním komplikacím. Místo toho použijte chladnou vodu.
2. Nezavírejte psa do uzavřeného prostoru bez ventilace: Například auto s zapnutou klimatizací, ale s uzavřenými okny, není vhodné místo pro ochlazení přehřátého psa. Může dojít k nedostatečnému přísunu čerstvého vzduchu.
3. Nenutte psa k pití: Pokud je pes ve stavu únavy nebo dezorientace, nucené pití může vést k zadušení nebo vdechnutí vody. Místo toho mu umožněte, aby pil malé množství vody sám.
4. Nepoužívejte těžké nebo tlusté ručníky na ochlazení: Použití tlustého materiálu může zamezit účinnému odpařování a tím zabránit ochlazení. Použijte lehké, vlhké látky.
5. Nevystavujte psa přímému proudu studeného vzduchu z klimatizace nebo ventilátoru: Přímý studený vzduch může být pro psa šokující a způsobit mu nepohodlí nebo dokonce zpomalit proces ochlazení tím, že způsobí, že se jeho krevní cévy příliš rychle stáhnou.

Přehřátí je vážný stav, který může ohrozit život vašeho psa, zejména v horkých letních měsících. Klíčem k prevenci je být proaktivní a zajistit, aby váš pes měl stín, dostatek čerstvé vody a omezenou fyzickou aktivitu během nejteplejších částí dne. V případě, že dojde k přehřátí, je důležité vědět, jak správně reagovat a co se má vyhnout, aby nedošlo k zhoršení situace. Vždy se řiďte radami veterináře a při prvních známkách přehřátí jednejte rychle a promyšleně.

Chování a výchova psů jsou témata, která často vyvolávají vášně a rozpory mezi chovateli psů. Existuje mnoho názorů a mýtů, které se mezi psími nadšenci a majiteli šíří. V tomto článku se zaměříme na nejčastější mýty, které kolují mezi chovateli psů, a postavíme se jim čelem, abychom odhalili skutečnou pravdu.

Mýtus 1: Psi se rodí s jasně daným chovatelským zaměřením. Mnoho lidí věří, že psi se již od narození rodí s určitým chovatelským zaměřením, jako je lovec, strážce nebo společník. Ve skutečnosti je však chovatelské zaměření psa ovlivněno především výchovou a výcvikem. I když psi mohou mít přirozené sklony k určitým činnostem, skutečné chovatelské zaměření se vyvíjí a formuje se během jejich života.

Mýtus 2: Psi rozumí lidské řeči a příkazům. Často se slyší, že psi jsou schopni plně rozumět lidské řeči a příkazům. Pravdou je, že psi jsou schopni se naučit reagovat na zvuky a signály, které s nimi spojujeme, ale jejich porozumění lidské řeči je omezené. Většinou rozumí spíše intonaci, gestům a tělesnému jazyku než samotným slovům.

Mýtus 3: Psi mají vždy stejnou úroveň energie. Často se předpokládá, že psi mají vždy stejnou úroveň energie a potřebují stejnou dávku pohybu a aktivity. Ve skutečnosti je úroveň energie psa ovlivněna mnoha faktory, jako je plemeno, věk, zdravotní stav a individuální charakteristika. Není tedy možné generalizovat, že všichni psi mají stejnou energii, a je důležité přizpůsobit jejich potřeby a aktivity konkrétnímu psu.

Mýtus 4: Psi zlobí a ničí věci, když jsou sami doma. Často se tvrdí, že psi zlobí, ničí věci a projevují destruktivní chování, když jsou sami doma. Ve skutečnosti je takové chování často spojeno s nedostatečnou výchovou, sociální stimulací nebo nedostatkem trpělivosti ze strany majitele. Důležité je poskytnout psovi dostatek fyzického a mentálního vyžití a případně pracovat na tréninku separační úzkosti.

Mýtus 5: Pouze malá plemena jsou vhodná pro život v bytě. Často se tvrdí, že pouze malá plemena jsou vhodná pro život v bytě, zatímco větší plemena potřebují prostorný dvůr. Pravdou je, že vhodnost psa pro život v bytě závisí spíše na jeho energetické úrovni, potřebách pohybu a aktivitách než na jeho velikosti. Existují i velká plemena, která se skvěle přizpůsobí životu v bytě, pokud jsou dostatečně stimulována a mají dostatek pohybu.

Mýtus 6: Fena musí mít kvůli zdraví minimálně jednou štěňata

Mezi chovateli psů se často šíří mýtus, že fena musí mít minimálně jednou v životě štěňata kvůli zdraví. Tento mýtus vznikl na základě několika předpokladů a přesvědčení, avšak je důležité si uvědomit, že neexistuje žádný vědecký důkaz, který by tuto teorii podporoval.

Pravdou je, že rozhodnutí, zda dát fene štěňata či nikoli, je individuální a závisí na mnoha faktorech, jako je zdravotní stav feny, její věk, genetické faktory a celková schopnost a ochota majitele starat se o štěňata. Není nezbytné, aby každá fena měla potomstvo, a není to ani zárukou zlepšení jejího zdraví.

Zvýšené riziko zdravotních problémů u fen, které nemají štěňata, je často přehnané. Existuje mnoho způsobů, jak udržet zdraví feny bez potřeby reprodukce. Pravidelné veterinární prohlídky, správná výživa, adekvátní fyzická aktivita a péče o pohlavní orgány mohou významně přispět k zachování zdraví a pohody feny.

Pokud chovatel plánuje mít štěňata, je důležité podstoupit standardní vyšetření a testy ke zjištění genetických onemocnění a zdravotního stavu feny. To může pomoci minimalizovat riziko přenosu dědičných onemocnění na potomstvo. V případě, že majitel nemá zájem nebo schopnost pečovat o chov a starat se o štěňata, je lepší nechat fenu být sterilizovanou.

Je důležité, aby každý majitel rozhodoval s ohledem na individuální potřeby a okolnosti své feny. Není povinností mít štěňata pro zdraví feny. Důležité je informovat se, konzultovat s veterinářem a rozhodovat na základě skutečných faktů a potřeb našich miláčků.

Je důležité být kritickým a informovaným chovatelem psa. Každý pes je jedinečný a vyžaduje individuální přístup. Porozumění těmto mýtům nám pomáhá lépe porozumět našim čtyřnohým přátelům a budovat s nimi zdravý a šťastný vztah.