Každý majitel psa to zná. Na chvíli se otočíte – a miska je prázdná, hračka zmizela, lék spadl ze stolu. V hlavě se okamžitě rozjede kolotoč myšlenek: Mám jet hned k veterináři? Mám vyvolat zvracení? A jak vlastně správně reagovat?

Právě v těchto chvílích je nejdůležitější zachovat klid a jednat správně. Ne každá situace totiž znamená, že vyvolání zvracení je dobrý nápad. Naopak – v některých případech může psovi vážně uškodit.

Vyvolání zvracení: pomocník, ale jen v určitých situacích

Vyvolání zvracení může být v některých případech užitečným prvním krokem, pokud pes nedávno (zpravidla do 1–2 hodin) snědl něco potenciálně nebezpečného – například lék, malý předmět nebo toxickou potravinu.

Jak uvádějí veterinární doporučení, zvracení lze u psa vyvolat 3% peroxidem vodíku (peroxidem vodíku) v dávce přibližně 1–2 ml na kilogram živé hmotnosti psa. Tento postup se používá i v klinické praxi.

⚠️ Ale pozor:
To, že něco lze, ještě neznamená, že by se to mělo použít vždy a bez rozmyslu.

Kdy zvracení NIKDY nevyvolávat

Z informací, které sdílí veterinární odborníci (a které máš i na svých obrázcích), existují jasné situace, kdy je vyvolání zvracení vyloženě nebezpečné:

Pokud máš podezření, že pes spolkl ostrý předmět (jehla, kost, sklo, úlomek hračky), zvracení může při návratu způsobit poranění jícnu nebo tlamy.

Stejně tak nikdy nevyvolávej zvracení, pokud pes pozřel kyselinu nebo louh (čisticí prostředky, odmašťovače, prostředky do odpadu). Tyto látky mohou při opakovaném průchodu jícnem způsobit vážné poleptání.

Zvracení se také nevyvolává u psů, kteří jsou:

• v bezvědomí,

• silně dezorientovaní,

• mají křeče,

• nebo mají potíže s dýcháním.

V těchto případech je okamžitá cesta na veterinární kliniku jediným správným řešením.

Nejčastější chyba majitelů: jednat zbrkle

Ve stresu máme tendenci „něco udělat hned“. Jenže právě u akutních stavů platí, že špatný zásah může situaci výrazně zhoršit. Ne každé zvracení pomůže – někdy jen oddálí odborné ošetření nebo způsobí další komplikace.

Proto je vždy ideální:

1. zjistit co přesně pes snědl,

2. kdy se to stalo,

3. a v ideálním případě zavolat veterináři a postup konzultovat.

První pomoc u psa: znalosti, které mohou zachránit život

Téma vyvolání zvracení je jen malou částí první pomoci u psů. Majitelé se často setkávají i s jinými akutními situacemi – krvácení, dušení, kolaps, zásah elektrickým proudem, popáleniny nebo bodnutí hmyzem.

Právě proto veterináři stále častěji zdůrazňují, jak důležité je vědět, kdy zasáhnout doma a kdy už nečekat ani minutu. Správné rozpoznání stavu, čtení signálů z dechu, sliznic, teploty nebo celkového chování psa může rozhodnout o výsledku celé situace.

Závěrem: klid, informace a správné rozhodnutí

Vyvolání zvracení není univerzální řešení a rozhodně by nemělo být automatickou reakcí pokaždé, když pes něco sní. Je to nástroj, který má své místo – ale jen tehdy, když víš kdy a jak ho použít.

Pokud si nejsi jistý, raději se ptej, než riskuj. Znalosti v oblasti první pomoci u psů nejsou strašení, ale forma zodpovědnosti. A právě ty mohou být v kritické chvíli tím, co tvému psovi zachrání zdraví – nebo i život.

Mnoho majitelů psů má pocit, že jejich pes „rozumí všemu“. Stačí říct slovo „ven“, „pamlsek“ nebo jméno oblíbené hračky a pes okamžitě reaguje. Dlouho se ale mělo za to, že jde hlavně o naučené povely a opakovaný trénink. Nové vědecké poznatky však ukazují, že někteří psi dokážou porozumět novým slovům mnohem sofistikovaněji, než jsme si dosud mysleli.

A dokonce bez toho, aby je někdo cíleně učil.

Co přesně vědci zjistili

Výzkum, který vedli vědci z Univerzity veterinární medicíny ve Vídni a který byl publikován v prestižním vědeckém časopise Science, se zaměřil na tzv. „gifted word learner“ psy – tedy psy s výjimečnou schopností učit se názvy předmětů.

Vědci pracovali s několika desítkami psů, převážně border koliemi, které už dříve prokázaly nadprůměrnou inteligenci. Psi se v experimentech učili názvy nových hraček dvěma způsoby. V jednom případě jim lidé názvy hraček říkali přímo, tedy klasickým způsobem, jaký známe z výcviku. Ve druhém případě psi názvy pouze „odposlouchávali“, když si o hračkách povídali členové domácnosti mezi sebou, aniž by psa přímo oslovovali.

A právě tady přišlo překvapení.

Výsledky, které překvapily i samotné vědce

Psi dokázali správně rozpoznat novou hračku přibližně v 90 % případů, pokud jim byla představena přímým oslovením. Ještě zajímavější ale bylo, že v přibližně 80 % případů uspěli i tehdy, když název slyšeli jen nepřímo v běžné lidské konverzaci.

Z hlediska statistiky byl tento rozdíl zanedbatelný. Jinými slovy – někteří psi se dokázali naučit nové slovo téměř stejně dobře jen tím, že poslouchali, jako když byli cíleně trénováni.

Vědci navíc zjistili, že několik psů si dokázalo zapamatovat název předmětu dokonce i tehdy, když byl vysloven až poté, co hračka zmizela z jejich dohledu. Tato schopnost je běžná u přibližně 18měsíčních lidských dětí.

Jak je to možné?

Podle autorů studie to naznačuje, že psi – alespoň ti výjimečně nadaní – dokážou velmi jemně vnímat lidské sociální signály. Nejde jen o samotná slova, ale také o tón hlasu, kontext rozhovoru, pohledy, gesta a situaci, ve které slovo zazní.

Psi si tedy nespojují slovo jen mechanicky s odměnou, ale dokážou ho zasadit do širšího kontextu. To je něco, co jsme dlouho považovali za výhradně lidskou schopnost nebo schopnost velmi malých dětí.

Znamená to, že to dokáže každý pes?

Je důležité zdůraznit, že nejde o schopnost všech psů. Studie jasně ukazuje, že se jedná o poměrně vzácný talent, který mají jen výjimečně inteligentní jedinci. Přesto ale výzkum potvrzuje něco, co mnoho majitelů psů tušilo už dávno – psi nás nejen slyší, ale skutečně poslouchají.

A někdy rozumí víc, než si dokážeme představit.

Co si z toho mohou odnést běžní majitelé psů

I když váš pes nepatří mezi „jazykové génie“, studie ukazuje, jak důležité je to, jak s ním mluvíme. Psi velmi citlivě reagují na tón hlasu, emoce i situaci. Každodenní rozhovory, opakování slov a přirozená komunikace mohou hrát větší roli, než jsme si mysleli.

Možná si váš pes nepamatuje desítky názvů hraček, ale rozhodně vnímá víc než jen základní povely. A to je připomínka toho, že vztah mezi člověkem a psem je mnohem hlubší, než by se mohlo zdát.

Závěr

Nový výzkum potvrzuje, že psi nejsou jen poslušní společníci, ale v některých případech i pozorní „posluchači“ lidského světa. Někteří dokážou osvojit nová slova podobně jako malé děti – bez výcviku, bez povelů, jen díky tomu, že žijí po našem boku.

A možná je to další důkaz toho, proč jsou psi našimi nejbližšími zvířecími společníky už tisíce let.

V posledních dnech se na sociálních sítích objevují silné a emotivní titulky, které naznačují, že Evropská unie chce zakázat některá plemena psů, výrazně omezit chov domácích mazlíčků nebo dokonce „udělat konec mopslíkům a buldočkům“. Mnohé z těchto tvrzení jsou ale vytržené z kontextu a mohou v lidech vyvolávat zbytečný strach.

Podívejme se proto věcně a srozumitelně na to, co Evropská unie skutečně připravuje, co je pravda a co už je spíš zkreslená interpretace.

Proč Evropská unie připravuje nová pravidla

Hlavním cílem připravované legislativy není zákaz chovu psů a koček ani omezení běžných majitelů. Důvodem jsou dlouhodobé problémy, které se týkají především:

• nelegálních množíren,

• chovu zvířat bez veterinární péče,

• křížení blízkých příbuzných,

• chovu zvířat s extrémními tělesnými znaky, které jim způsobují zdravotní potíže,

• nejasného původu štěňat a koťat v rámci celé EU.

Evropská unie se snaží vytvořit jednotná minimální pravidla, která budou platit ve všech členských státech a zabrání obchodu se zvířaty „přes hranice“ bez jakékoli kontroly.

Povinné čipování a jednotná databáze

Jednou z klíčových změn má být povinné čipování všech psů a koček a jejich evidence v národních databázích, které budou propojené na evropské úrovni.

To přinese několik zásadních výhod:

• snadnější dohledání původu zvířete,

• omezení nelegálního obchodu se štěňaty a koťaty,

• lepší kontrolu chovatelů,

• rychlejší návrat ztracených zvířat k majitelům.

Pro zodpovědné majitele se v praxi většinou nic zásadního nemění – čipování je už dnes v mnoha zemích povinné. Novinkou je především lepší přehled a kontrola.

Zákaz příbuzenského křížení a omezení počtu vrhů

Dalším důležitým bodem je zákaz křížení blízkých příbuzných, které je typické zejména pro množírny. Tento způsob chovu často vede k vážným genetickým onemocněním, deformacím a zbytečnému utrpení zvířat.

Zároveň se počítá s omezením počtu vrhů na jednu fenu, aby se zabránilo jejímu nadměrnému fyzickému vyčerpání a zneužívání k neustálé reprodukci.

Tato opatření míří hlavně na neetické chovy, nikoli na registrované chovatele, kteří už dnes dodržují přísná pravidla.

Co znamenají „extrémní tělesné znaky“ a obavy o oblíbená plemena

Velkou pozornost vyvolaly zprávy o tom, že nová pravidla by se mohla dotknout plemen, jako je mops nebo francouzský buldoček. Je důležité zdůraznit jednu zásadní věc:

👉 Evropská unie nechce zakázat konkrétní plemena.

Cílem je omezit chov jedinců s extrémními tělesnými znaky, které jim způsobují zdravotní problémy – například vážné potíže s dýcháním, pohybem nebo očima.

Nejde tedy o „konec mopslíků“, ale o snahu, aby se nepodporoval chov zvířat, která trpí už od narození. Zodpovědný chov zaměřený na zdraví by měl mít i nadále své místo.

Dotkne se to běžných majitelů psů a koček?

Mnoho lidí se obává, zda se nové předpisy dotknou i běžných domácností. Odpověď je poměrně jednoduchá:

👉 Pokud jste zodpovědný majitel, pravděpodobně žádnou zásadní změnu nepocítíte.

Nová pravidla se zaměřují především na:

• nelegální chovy,

• množírny,

• anonymní prodej zvířat bez původu,

• chov bez veterinární kontroly.

Pro běžné majitele by měly změny znamenat spíše větší ochranu zvířat a větší transparentnost.

Kdy by měla nová pravidla začít platit

Podle aktuálních informací se počítá s tím, že nová legislativa by mohla začít platit od roku 2028. Do té doby ještě proběhne legislativní proces a úpravy v jednotlivých členských státech.

Nejde tedy o náhlou změnu, ale o postupný a dlouhodobý proces.

Závěr: Méně utrpení, více odpovědnosti

Přestože některé titulky na sociálních sítích působí dramaticky, skutečný cíl nové legislativy je poměrně jasný – omezit utrpení zvířat, zastavit nelegální množírny a zvýšit odpovědnost chovatelů napříč Evropou.

Nejde o zákaz domácích mazlíčků, ale o snahu zajistit, aby psi a kočky nežili v bolestivých podmínkách jen kvůli zisku nebo extrémnímu vzhledu.

Pokud se podaří tato pravidla nastavit rozumně, mohou znamenat lepší život pro miliony zvířat v celé Evropské unii.

Morkové kosti vypadají na první pohled jako dokonalá psí zábava. Jsou tvrdé, voňavé, plné tuku a pes je dokáže okusovat celé hodiny. Mnoho majitelů je považuje za „přirozenou“ odměnu a zdravou formu žvýkání.
Jenže skutečnost je jiná: patří mezi nejnebezpečnější typy kostí, které může pes dostat.

Veterinární kliniky v Česku i v zahraničí hlásí desítky až stovky případů ročně, kdy morková kost způsobila psovi vážné poranění nebo uvízla na spodní čelisti. A bohužel — některé situace končí chirurgickým sálem.

Níže se podíváme na fakta, která by měl znát každý majitel psa.

Proč je morková kost tak nebezpečná?

1. Dutý tvar kosti snadno „zaklapne“ na spodní čelist

Morkové kosti mají tvrdý, kulatý a dutý střed.
Pes do něj zasune jazyk nebo spodní čelist a kost doslova zaklíněná přesně mezi psí špičáky už nejde zpět.

Veterináři uvádějí, že tento typ uvíznutí je jedním z nejčastějších akutních zranění spojených s kostmi.

Jakmile kost pevně sevře čelist, pes začne:

• panikařit,

• třít tlamu o zem,

• snažit se kosti zbavit,

• může si poranit dásně nebo škrábnout zuby.

Čím víc se snaží kosti zbavit, tím víc ji naopak utahuje.

2. Odstranění doma je většinou nemožné — na řadě bývá operace

Většina případů končí na veterině. Pes kvůli bolesti a stresu není možné manipulovat bez sedace.

Veterináři často musí:

• podat celkovou nebo intravenózní sedaci,

• použít speciální nástroje,

• v nejhorších případech brusný kotouč k rozříznutí kosti (ano, skutečně se to dělá).

Tahle situace není výjimečná — opak je pravdou.

Veterinární kliniky jako VETPET, BluePearl, Banfield nebo Vet Emergency Group uvádějí, že morkové kosti patří mezi TOP 5 nejčastějších důvodů akutních zákroků v oblasti tlamy.

3. Riziko zlomení zubů

Morkové kosti jsou extrémně tvrdé. Pes, který do nich tvrdě kouše, si může:

• ulomit špičák,

• prasknout premolár nebo molár,

• poškodit zubní sklovinu.

Oprava takových zubů stojí často tisíce korun a vyžaduje zákrok veterinárního stomatologa.

4. Riziko zánětů a poranění měkkých tkání

Tvrdé a ostré okraje mohou způsobit:

• ranky na dásních,

• oděrky,

• otoky,

• krvácení.

Psi si poté tlamu bolestivě olizují a zranění se infikuje.

5. Riziko ucpání trávicího traktu

Pokud pes ulomí malý kousek kosti a spolkne ho, může dojít k:

• zácpě,

• protržení střev,

• nebo život ohrožující neprůchodnosti.

Veterináři přirovnávají volné kostní fragmenty k „žiletkám ve střevech“.

 Proč majitelé stále dávají morkové kosti?

Hlavním důvodem je neinformovanost. Kosti vypadají „přirozeně“, psi je milují a řada lidí netuší, jak vysoké je riziko.
Kost navíc dlouho vydrží, takže působí jako praktická pomůcka na zabavení psa.

Bohužel — z hlediska bezpečnosti je to jedna z nejhorších možností.

✔️ Doporučení veterinářů: Čemu se vyhnout a co používat místo kostí

❌ Nedávat:

• morkové kosti,

• duté kosti,

• štěpící se kosti (kuřecí, krůtí, jehněčí),

• staré suché kosti.

✔️ Bezpečnější alternativy:

• dentální žvýkací tyčinky,

• sušené rybí produkty,

• kvalitní hovězí kůže (pod dohledem),

• lisované žvýkací pamlsky,

• enrichment hračky (KONG, LickiMat),

• dlouhotrvající sušené části (šľachy, uši, držky).

Veterinární asociace (AVMA, FECAVA, WSAVA) se shodují:
„Tvrdé kosti nejsou bezpečné pro žádného psa.“

Co nesmí jíst francouzský buldoček? 🐶🍫

Francouzský buldoček je oblíbené plemeno – malý roztomilý společník, který si získá srdce každého. Stejně jako ostatní psi, i „frbulíci“ mají své specifické potřeby, pokud jde o krmení. Některé potraviny, které jsou pro nás lidi zcela běžné a bezpečné, mohou být pro psa nebezpečné nebo dokonce smrtelně jedovaté. Vzhledem k tomu, že francouzští buldočci mají citlivější zažívání, je důležité vědět, co do jejich misky rozhodně nepatří.

1. Čokoláda a kakao

Čokoláda je pro psy nebezpečná, protože obsahuje theobromin a kofein, látky, které psi nedokážou efektivně odbourat. U francouzského buldočka, který váží kolem 10–14 kg, může být už menší množství čokolády nebezpečné. Příznaky otravy jsou zvracení, neklid, třes nebo křeče.

👉 Pamatujte: čím tmavší čokoláda, tím nebezpečnější.

2. Cibule, česnek a pórek

Tyto potraviny obsahují thiosulfáty, které ničí červené krvinky psa a mohou způsobit anémii. Nejde jen o syrovou cibuli – nebezpečná je i vařená, sušená nebo ve formě koření.

3. Hrozny a rozinky

I malé množství hroznů nebo rozinek může způsobit selhání ledvin. Bohužel neexistuje bezpečná dávka – někteří psi reagují i na pár kuliček. Proto hrozny nikdy nedávejte jako pamlsek.

4. Alkohol a kofein

Francouzský buldoček je malé plemeno, a proto i malé množství alkoholu nebo kofeinu (káva, energetické nápoje, čaj) může způsobit vážné otravy – zvracení, průjem, zrychlený tep, problémy s koordinací nebo v krajních případech i smrt.

5. Sladkosti a žvýkačky s xylitolem

Xylitol je sladidlo používané v bezcukrových žvýkačkách, bonbonech nebo pečivu. U psů způsobuje prudký pokles cukru v krvi (hypoglykémii) a může vést až k selhání jater.

6. Smažená a tučná jídla

Francouzští buldočci mají sklony k nadváze a problémy s trávením. Smažené, mastné nebo příliš kořeněné pokrmy mohou způsobit průjem, zvracení nebo dokonce zánět slinivky.

7. Kosti (hlavně vařené)

Ačkoliv mnoho lidí psům kosti stále nabízí, vařené kosti se snadno štěpí na ostré kousky, které mohou poškodit střeva. Francouzskému buldočkovi proto dávejte raději speciální dentální pamlsky nebo sušené masové žvýkací produkty.

8. Avokádo

Avokádo obsahuje látku persin, která je pro psy toxická. Může způsobit zvracení, průjem a podráždění žaludku.

9. Ořechy (zejména makadamové)

Některé ořechy, zejména makadamové, jsou pro psy vysoce toxické. I ostatní ořechy (vlašské, lískové) jsou příliš tučné a mohou vést k zažívacím problémům.

10. Mléko a mléčné výrobky

Mnoho psů, včetně francouzských buldočků, trpí intolerancí laktózy. Konzumace mléka nebo smetanových produktů jim způsobuje nadýmání, průjem a bolesti břicha. Pokud chcete dopřát mléčnou pochoutku, volte speciální bezlaktózové výrobky pro psy.

Co naopak francouzský buldoček může jíst?

• kvalitní granule nebo konzervy pro malá plemena,

• vařené libové maso (kuřecí, hovězí, krůtí),

• zelenina (mrkev, cuketa, brokolice),

• malé množství ovoce (jablko, borůvky, banán),

• speciální psí pamlsky.

Závěr

Francouzský buldoček je citlivý na nevhodnou stravu a některé potraviny pro něj mohou být vyloženě nebezpečné. Vyhněte se čokoládě, cibuli, hroznům, sladkostem se xylitolem, alkoholu a dalším rizikovým jídlům. Pamatujte, že to, co je pro nás lidi pochoutka, může pro psa znamenat vážný zdravotní problém.

👉 Pokud chcete svému francouzskému buldočkovi dopřát to nejlepší, držte se kvalitního krmiva a bezpečných pamlsků – váš mazlíček se vám odmění zdravím, energií a spokojeným životem.

Správně zvolené oblečení pro psa není jen módní doplněk. Pro mnoho mazlíčků je bunda nebo pláštěnka nezbytnou ochranou proti chladu, větru nebo dešti. Jiní psi ale žádný obleček nepotřebují. Jak to zjistit? Připravili jsme pro vás test s 10 otázkami, který vám pomůže rozhodnout, zda je pro vašeho psa vhodná zimní bunda, pláštěnka, svetřík, nebo úplně nic.

TEST: Jaké oblečení je vhodné pro vašeho psa?

1. Jaké je právě roční období?

• ❄️ Zima → pokračujte k otázce 2.

• 🌧️ Podzim / deštivé počasí → pokračujte k otázce 3.

• 🌸 Jaro / léto → pokračujte k otázce 4.

2. Má váš pes hustou podsadu (např. husky, ovčák)?

• ✅ Ano → většinou nepotřebuje zimní obleček, ale může ocenit pláštěnku.

• ❌ Ne → vhodná je zimní bunda pro psa nebo teplý svetřík.

3. Vadí vašemu psovi déšť a vlhko?

• ✅ Ano → nejlepší volbou je pláštěnka pro psa.

• ❌ Ne → stačí lehčí svetřík nebo nic.

4. Jaký typ srsti má váš pes?

• Krátkosrstý bez podsady (mops, whippet, buldoček) → vhodný je svetřík nebo bunda.

• Dlouhosrstý s podsadou (retrívr, špic) → obvykle nepotřebuje obleček.

5. Jak velký je váš pes?

• Malý pes (čivava, jorkšír) → rychle ztrácí teplo, doporučený je zimní obleček pro malé psy.

• Velký pes (labrador, ovčák) → většinou nepotřebuje obleček, výjimkou je déšť – tam ocení pláštěnku.

6. Jak aktivní je váš pes na procházkách?

• Velmi aktivní → obvykle si vystačí bez oblečku, maximálně s pláštěnkou.

• Klidný a pomalý → ocení svetřík nebo bundu.

7. Jak starý je váš pes?

• Štěně nebo senior → hůře snášejí chlad, vhodný je teplý obleček.

• Dospělý zdravý pes → obleček potřebuje méně často.

8. Má váš pes zdravotní problémy (např. oslabenou imunitu, kloubní potíže)?

• ✅ Ano → doporučujeme komfortní zimní oblečky pro psy.

• ❌ Ne → obleček je volitelný podle počasí.

9. Chodíte ven spíše ve městě, nebo v přírodě?

• Město → vhodný je svetřík nebo bunda, aby pes nebyl špinavý a prochladlý.

• Příroda → oceníte pláštěnku, která chrání před blátem a vlhkostí.

10. Jak pes reaguje na chlad?

• Třese se, zvedá tlapky, nechce jít ven → potřebuje zimní obleček pro psy.

• Je v pohodě i v mrazu → většinou stačí pláštěnka, nebo žádný obleček.

Výsledky testu 🎯

• Bunda pro psa – ideální pro malé psy, krátkosrsté bez podsady a starší psy.

• Pláštěnka pro psa – praktická pro psy všech velikostí, zejména do deště a vlhka.

• Svetřík pro psa – vhodný pro mírně chladné počasí, kdy není nutná bunda.

• Žádný obleček – velká, dlouhosrstá a aktivní plemena obleček většinou nepotřebují.

Oblečky na míru – když nesedí konfekce

Některým psům žádná standardní velikost nesedí – zvlášť buldočci, jezevčíci nebo chrti mají specifickou stavbu těla. V takových případech nabízíme oblečky pro psy na míru.

V naší dílně Wanted Dog šijeme ručně šité oblečky pro psy, které přizpůsobíme rozměrům i potřebám vašeho mazlíčka. Díky tomu získáte obleček, který perfektně padne, je pohodlný, praktický a zároveň originální.

Shrnutí

Neexistuje univerzální odpověď na to, zda váš pes potřebuje obleček. Vše záleží na kombinaci ročního období, srsti, velikosti, věku a zdravotního stavu. Tento test vám pomohl zjistit, zda je pro vašeho psa vhodná bunda, pláštěnka, svetřík, nebo vůbec nic. A pokud nechcete riskovat, že obleček nebude sedět, řešením jsou oblečky pro psy na míru – ručně šité s láskou a péčí, aby váš pes měl maximální pohodlí i styl.

Jak tu noc prožívá pes

Ten večer začal stejně jako mnoho jiných. Doma bylo teplo, klid a všechno mělo svůj řád. Ležel jsem na svém místě a cítil známé vůně bytu, páníčka, deky, ve které spím. Takové chvíle mám rád. Znamenají, že je svět v pořádku a že se nemusím ničeho bát.

Nevěděl jsem, že dnes má přijít něco jiného než obvykle. Psi nevědí, co je Silvestr. Nevědí, že se něco chystá. Nevědí, že má přijít hluk, světlo a chaos. Pro mě to byl jen další večer, kdy jsem očekával ticho a spánek.

Pak jsem ucítil změnu. Nejdřív to nebyl zvuk, ale zvláštní napětí. Uši se mi samy napřímily, tělo ztuhlo a srdce začalo bít rychleji. Takto to cítím vždy, když se blíží něco, co nedokážu pochopit, ale co mé tělo vyhodnocuje jako nebezpečné.

A pak to přišlo.

Hlasitý, ostrý zvuk, který jsem nikdy předtím neslyšel. Okna se zachvěla, světlo venku se náhle změnilo a můj klid zmizel během jediné vteřiny. Vyskočil jsem a snažil se najít místo, kde by to bylo bezpečné. Pod stůl, ke stěně, za gauč. Jenže zvuk byl všude. Nedalo se před ním utéct ani schovat.

Každá další rána mi projela tělem. Tlapky se mi třásly, dech byl rychlý a měl jsem pocit, že se nemohu pořádně nadechnout. Nechápal jsem, co se děje, ani proč. Nevěděl jsem, jestli to skončí, ani kdy. Pro mě to nebyla oslava. Byl to chaos, který přišel bez varování a bez vysvětlení.

Schoulil jsem se a snažil se být co nejmenší. Svět, který jsem znal jako bezpečný, se na tu noc změnil v místo plné hluku a strachu.

Jak tu samou noc vnímá člověk

Pro mě to byl Silvestr. Den, na který jsem se těšil. Věděl jsem, co přijde, a počítal jsem s tím. Ohňostroje k tomuto večeru patří už roky a vždy jsem je bral jako něco hezkého. Barvy na obloze, hluk, pocit oslavy a zakončení roku. Věděl jsem, že bude rušno, ale těšil jsem se.

První rány mě spíš pobavily než vyděsily. Byl to signál, že večer začíná přesně tak, jak má. Podíval jsem se z okna, sledoval světla a vnímal tu zvláštní atmosféru, kdy lidé slaví, radují se a zapomínají na starosti.

A pak jsem se podíval dolů.

Viděl jsem psa, který se netěšil. Nečekal oslavu. Nechápal, co se děje. Zatímco pro mě byl ten hluk očekávaný a krátkodobý, pro něj byl nepochopitelný a nekonečný. Třásl se, dýchal zrychleně a snažil se schovat.

V tu chvíli mi došlo, jak obrovský rozdíl je mezi tím, co vnímám já, a tím, co prožívá on. Já vím, že to skončí. Já vím, že je to jen pár minut hluku. On to ale neví. Pro něj neexistuje žádné „za chvíli bude klid“.

Sedl jsem si k němu a zůstal. Ne proto, že by se mi ohňostroje přestaly líbit, ale proto, že jsem si uvědomil, že radost jednoho může být strachem druhého. A že pokud mám možnost ten strach zmírnit, měl bych to udělat.

Závěrem

Silvestr není pro všechny stejný. To, co my vnímáme jako oslavu, může být pro někoho noc plná stresu a strachu. Psi nemají kontext, nevědí, proč se svět na chvíli změní v hlučné a neklidné místo. Vnímají jen to, co cítí právě teď.

Jako lidé máme výhodu porozumění. Víme, co se děje, a právě proto bychom měli být těmi, kdo nabídnou klid a pocit bezpečí těm, kteří to sami nezvládnou. Nemusíme se vzdát radosti, ale můžeme k ní přidat ohleduplnost.

Protože jedna noc může mít dva úplně odlišné příběhy – záleží jen na tom, který z nich se rozhodneme vidět.

Od listopadu 2025 se Evropský parlament a členské státy EU dohodly na historicky zásadní reformě, která má za cíl výrazně zlepšit ochranu psů a koček napříč celou unií. Tato dohoda slibuje konec nekontrolovaným množírnám, větší transparentnost, ale i nová práva pro zvířata — a povinnosti pro majitele.

Úkolem tohoto článku je vysvětlit, co je na změnách skutečně pravda, co je v jednání, co se začne nejspíš brzy měnit, a co pro tebe jako majitele znamená — co se změní teď, co až za pár let, a co rozhodně ostře sledovat.

Co EU odsouhlasila — nové minimální standardy pro psy a kočky

• Povinné mikročipování a registrace

Jednou z klíčových novinek je, že každý pes a kočka musí být označeni mikročipem a zapsáni do národních databází. Toto opatření má zajistit plnou sledovatelnost zvířat — od chovatele až k novému majiteli.

Cílem je zamezit krutým množírnám, nelegálním převozům a falešnému prodeji. Nová pravidla platí nejen pro nově prodávaná zvířata, ale v dlouhodobém horizontu i pro všechny psy a kočky v EU.

• Zákaz nekvalitního a rizikového chovu

Dohoda zakazuje chov psů a koček s „extrémními fyzickými znaky“, které ohrožují jejich zdraví či způsobují utrpení — například velmi krátké čenichy, deformace, extrémní vady. Tyto jedince nebude možné legálně chovat ani vystavovat.

Stejně tak bude zakázáno příbuzenské křížení mezi rodiči a potomky, sourozenci či polovičními sourozenci — cíl je chránit zdraví potomstva a omezit negativní genetické zátěže.

• Zákaz prodeje v klasických zverimexech a omezení množení

Podle dohody už nebude možné prodávat psy a kočky v obchodech se zvířaty „jako zboží“ — cílem je skoncovat s impulzivními nákupy a s neregulovaným chovem „na sklad“.

Chovatelé, prodejci i útulky budou muset splnit přísné standardy — adekvátní prostory, veterinární péči, hygienu, minimální zázemí a především zodpovědné jednání.

• Zákaz „krutých“ zásahů a nehumánních metod

Kupírování uší, ocasů, odstraňování drápů nebo používání škrticích či ostnatých obojků (bez bezpečnostních mechanismů) bude zakázáno — kromě situací, kdy je takový zákrok nařízen lékařem jako nezbytný.

To je zásadní posun oproti dřívějšku — nové pravidlo je snaha o důstojnější zacházení se psy a kočkami, kterým se nesmí zvířata stavět do polohy zboží.

Co znamenají tyto změny pro majitele — co se změní hned a co postupně

• Mikročip a registrace: povinnost bude časově rozvržena — pro chovatele a prodejce dříve, pro běžné majitele později. 
  

• Zákaz prodeje v obchodech: zvíře už nekoupíte „na ulici“ nebo v klasickém zverimexu — bude nutné zajistit legální, ověřený původ.

• Transparentnost původu: každý pes/kočka bude sledovatelný — v případě problémů, onemocnění, špatného chovu či opuštění bude jasno.

• Zodpovědnost majitele: i doma chovaný pes má mít možnosti venčení, základní péči a přiměřené podmínky, pokud jde o welfare.
  

Je však důležité zmínit — pravidla ještě nejsou finálně schválena ve všech zemích, následuje vnitrostátní implementace. Podmínky se mohou v různých státech lišit, a detailní provedení může dopadnout různě — nařízení representuje minimální standard, některé státy mohou přijmout i tvrdší opatření.

Co z těchto změn opravdu hrozí — a jak se nenechat napálit

S přísnějšími pravidly však přicházejí i nová rizika — předně v období přechodu. I když se tuny psů a koček musejí registrovat, stále existují prodejci, kteří se budou snažit vyhnout zákonům. Falešné reklamy, neoznačení, přehmaty v registru — to všechno je možné.

Proto je důležité:

• kupovat zvíře pouze od seriózních, ověřených chovatelů,

• vyžádat si doklady, mikročip, registraci, žádost o potvrzení,

• dávat pozor na nabídky „na poslední chvíli“, nízké ceny nebo masové množení — to bývají klasické znaky množírny,

• při adoptování psa z útulku či z inzerátu požadovat, aby bylo vše transparentní: údaje o předcích, zdravotní stav, mikročip.

Jaké budou dopady — co se možná změní v běžném životě majitele

Dohoda EU může znamenat, že v budoucnu:

• nákup psa bude ověřitelný, bezpečný a transparentní — méně psích „množíren“, méně nemocných zvířat, méně podvodů,

• obranné zákazy extrémních plemen a rizikových genetik by mohly vést k menšímu výskytu psů s vrozenými deformacemi a nemocemi,

• fenové s „extrémními rysy“ nebudou moci být dále používány pro chov, což by mohlo ovlivnit dostupnost určitých plemen – zároveň by to ale zvýšilo zdraví narozených štěňat,

• internetové prodeje psů budou transparentnější — inzeráty budou ověřitelné, zvíře bude mít jasně definovaný původ, což ztíží nelegální obchod.

Pro zodpovědné majitele to znamená větší jistotu, pro ty, kteří chtěli zvíře „jen tak“, možná komplikaci — a pro množitele či nekalé prodejce konec výdělku.

Shrnutí: Co je pravda a co možná přehánění

Pro nás jako majitele: Jak se přizpůsobit

1. Zkontrolujte, zda máte svého psa čipovaného a registrovaného — brzy to může být zákon.

2. Pokud uvažujete o novém psovi, vždy vybírejte ověřené chovatele, ne nákup „na inzerát“ nebo „kdykoliv“.

3. Vyžadujte všechny doklady — původ, zdravotní stav, chov, mikročip.

4. Sledujte novinky — protože implementace se může lišit stát od státu.

5. Pokud máte útulek nebo chov na Slovensku / v ČR — začněte chystat potřebné změny s předstihem.

Závěr

To, co v posledních dnech koluje na sociálních sítích jako „nový zákon EU“, rozhodně není jen poplašnou zprávou — je to reálná dohoda, která má potenciál skutečně změnit život milionům psů a koček v Evropě.

Je to krok správným směrem: konec nekontrolovaným množírnám, lepší hygiena, transparentní evidenci, zákaz krutých praktik, jasná pravidla chovu. Ale také výzva pro každého majitele: být zodpovědný, informovaný a aktivní.

Protože pes není jen zboží na prodej — je to živá bytost, zasluhující respekt, péči a důstojný domov.

Zimní období dokáže být půvabné, ale i nemilosrdné. Psi milují běhání ve sněhu, čerstvý vzduch a dobrodružství venku. Jenže právě během těchto idylických chvilek se může odehrávat nebezpečná změna, kterou majitel často nepostřehne včas. Podchlazení psa nepřichází s varováním. Nezaklepe na dveře. Objeví se tiše, nenápadně, někdy během několika málo minut. A právě proto mu mnoho majitelů nevěnuje dost pozornosti – až do chvíle, kdy je pozdě.

Zatímco vy si užíváte procházku zasněženým parkem, váš pes se může začít třást, zpomaluje krok, zvedá tlapku a ohlíží se na vás. Ať už jde o drobného jorkšíra, krátkosrstého buldočka nebo mladé štěně – v jejich očích se objeví skrytá prosba. „Je mi zima. Pomoz mi.“

Co se vlastně děje, když pes prochladne?

Podchlazení (hypotermie) není jen obyčejné prochladnutí. Je to stav, kdy tělesná teplota psa klesá pod hranici, při níž začínají zpomalovat všechny životně důležité procesy. Normální teplota psa se pohybuje kolem 38–39 °C. Jakmile se blíží k 37 °C, tělo už přestává fungovat správně, zpomaluje krevní oběh, svaly tuhnou a pes se hůře pohybuje. To všechno probíhá zadním chodem – tak potichu, že si toho nemusíte ani všimnout.

A co je ještě nebezpečnější? Podchlazení nemusí přijít jen při hlubokých mrazech. Stačí mokrá srst po dešti, ledový vítr, delší stání na místě nebo sníh, který se lepí na tlapky. I teplota lehce nad nulou může být pro psa riziková, pokud je venku dostatečně dlouho a jeho tělo nestíhá vyrábět teplo.

Která plemena jsou nejvíce ohrožená?

Někteří psi jsou doslova předurčeni k tomu, aby v zimě mrzli výrazně rychleji. Patří mezi ně malá plemena, která mají menší zásoby energie a rychleji se ochlazují. Krátkosrstí psi bez podsady, například mops, francouzský buldoček nebo whippet, se spoléhají téměř výhradně na teplo produkované tělem, které ovšem v silném mrazu nestačí.

Jezevčíci mají bříško velmi blízko zemi, takže se v kontaktu se sněhem výrazně rychleji ochlazují. Štěňata si neumí udržet teplotu, a senioři zase ztrácejí přirozenou termoregulaci. Velmi ohrožená jsou také nemocná nebo oslabená zvířata.

To vše znamená, že pes „vypadá v pohodě“, běhá a radostně čmuchá, ale jeho tělo může být už dávno v prvních fázích prochlazení.

Jak poznáte podchlazení? Tělo mluví dřív než pes

Podchlazení se nikdy neobjeví z ničeho nic. Vždy se hlásí – ale musíte vědět, jak to poznat.

V první fázi se pes začne třást. Nejde o obyčejné chvění z radosti nebo zimomřivosti, ale o viditelné chvění svalů. Pes si často zvedá tlapky, protože zem pod ním je studená a bolestivá. Uši, konec ocasu a tlapky bývají na dotek chladné. Pes působí neklidně a snaží se přiblížit k vám – hledá teplejší místo.

Jakmile přechází podchlazení do střední fáze, třes se paradoxně často přestane objevovat. To je velmi špatné znamení, protože tělo už nemá sílu vyrábět teplo. Pes zpomaluje, trvá mu déle reagovat na podněty, je apatický, nechce chodit dál nebo si sedá do sněhu. Často se snaží zmenšit, schrbit nebo si hledá místečko, kde by se schoval.

V těžké fázi podchlazení už pes nemusí být schopný stát. Dýchání je pomalé, nepravidelné, dásně mohou být bledé až namodralé a pes je dezorientovaný, někdy i v bezvědomí. Tato fáze je život ohrožující a vyžaduje okamžitý zásah veterináře.

První pomoc: Co dělat, když máte podezření na podchlazení?

První pomoc při podchlazení psa musí být rychlá, citlivá a hlavně pozvolná. Prudké zahřátí by mohlo způsobit teplotní šok.
Nejprve je potřeba přesunout psa do tepla – do domu, auta nebo alespoň do závětří. Důležité je odstranit mokrou srst, mokrý obleček či postroj a psa jemně osušit ručníkem nebo dekou. Nejde o drhnutí – spíše o citlivé přikládání suché látky, která odsaje vlhkost.

Když je pes suchý, začíná se tělo postupně zahřívat. Nejlepší způsob je zabalit ho do přikrývky nebo použít termofor zabalený v ručníku. Teplo by mělo působit na oblast hrudníku a trupu, nikdy ne na tlapky nebo hlavu. Nabídnout psovi můžete i vlažnou vodu, nic horkého.

Pokud se pes ani po několika minutách nezačne zlepšovat, je důležité kontaktovat veterináře. Podchlazení je zákeřné a i po mírném stavu mohou nastat komplikace.

Jak podchlazení předcházet? Zima nemusí být nebezpečná

Neexistuje lepší léčba než prevence. A prevence podchlazení je mnohem jednodušší, než byste si mysleli.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak psa chránit, je kvalitní zimní obleček. Ten chrání především hrudník, záda a bříško – části těla, které jsou k chladu nejcitlivější. Zimní bundy pro malé psy, fleecové mikiny nebo softshellové oblečky jsou zejména u malých a krátkosrstých psů naprostou nezbytností. U psů s atypickou postavou, jako jsou jezevčíci nebo buldočci, je nejlepší volbou obleček šitý na míru, který neškrtí ani neomezuje pohyb.

Stejně důležité je psa doma vždy dobře osušit, protože mokrá srst ztrácí teplo až několikanásobně rychleji. Tlapky je potřeba chránit před solí a sněhem, a pokud je velká zima, je lepší zvolit kratší, ale častější procházky než jednu dlouhou. Také je dobré vyhýbat se větru, protože ten snižuje pocitovou teplotu výrazně rychleji než mráz.

Velkou roli hraje také věk, zdravotní stav a specifika plemene. Štěně nebo senior mrznou rychleji než dospělý zdravý pes. A pokud pes stojí dlouho na místě – třeba čeká před obchodem – zchladne mnohem rychleji, než když se hýbe.

Závěr: Pes vám neřekne „je mi zima“. Ale vy to poznáte.

Podchlazení je zrádné, tiché a přichází rychle. Je to něco, co by žádný pes neměl zažít, a něco, čemu můžete jednoduše předejít, pokud znáte první signály a víte, jak psa chránit. Pes nedokáže mluvit. Nedokáže vám říct, že jeho tlapky jsou ledové, že ho bolí hrudník od chladu nebo že už dál nezvládá.
Ale dokáže vám to ukázat – zpomalením, třesem, pohledem.

Buďte jeho hlasom.
A dopřejte mu takovou péči, jakou by vám sám dal, kdyby mohl.

Zima může byť nádherná – ak je váš pes v bezpečí, v teple a s vami.

Pokud chcete, aby obleček pro psa perfektně seděl, je správné měření absolutním základem. U konfekčních velikostí se často stává, že jednomu psovi je bunda příliš těsná, druhému zase volná nebo krátká. Proto stále více majitelů volí oblečky pro psy na míru, které přesně odpovídají proporcím jejich mazlíčka.

Abychom pro vás mohli vytvořit kvalitní, ručně šité oblečky pro psy, potřebujeme přesné a pečlivé míry. Níže najdete jednoduchý, ale podrobný návod, jak změřit psa tak, aby každý zimní obleček pro psa, mikina, svetřík nebo zimní bunda pro psa seděla jako ulitá.

Proč je správné měření tak důležité?

Každý pes má jinou postavu – jinou šířku hrudníku, délku zad nebo vzdálenost mezi předními packami. Toto je obzvlášť důležité u atypických plemen:

• jezevčík – dlouhé tělo, úzký hrudník

• mops / francouzský buldoček – široký hrudník, krátký krk

• chrti – dlouhý a úzký hrudník

• štěňata – rychle rostou, potřebují přesnější střih

Díky správnému měření dokážeme vytvořit teplé oblečky pro psy, zimní oblečky pro malé psy, ale i obléčky pro velké psy, které nikde netlačí, neškrtí a zaručí maximální komfort.

JAK SPRÁVNĚ ZMĚŘIT PSA – PODROBNÝ NÁVOD

Použijte krejčovský metr a ujistěte se, že pes stojí přirozeně, nehrbí se a není v napětí. Měříme „na volno“, ne těsně kolem těla.

1️⃣ Obvod hrudníku

Nejdůležitější rozměr!
Měří se v nejširším místě hrudníku – těsně za předními packami.

👉 Tip:

• k výslednému obvodu přidejte +2 cm, aby byl obleček pohodlný,

• u zimních oblečků pro psy, hlavně s fleecem, klidně přidejte o 0,5–1 cm více.

2️⃣ Obvod krku

Měří se tam, kde pes nosí obojek – tedy ve spodní části krku.

Pro správné padnutí je potřeba:

• měřit volně,

• přidat přibližně +1 až 2 cm,

• u plemen jako buldoček či mops může být krk širší než hlava → proto je lepší volnější střih.

Správně změřený obvod krku zajistí, že obleček pro psa nebude škrtit ani padat.

3️⃣ Délka zad

Měří se od kohoutku (místo, kde začíná krk a končí lopatky) po kořen ocasu.

Délka zad ovlivňuje, zda bude:

• zimní bunda pro psa dostatečně dlouhá,

• obleček pro malé psy neomezující v pohybu,

• bříško chráněné před zimou, ale zároveň nepřekážel při hygieně.

4️⃣ Vzdálenost mezi předními packami

Tento rozměr se často přehlíží, ale je velmi důležitý.

Proč ho měříme?
Protože obleček musí:

• správně sedět mezi packami,

• neřezat do podpaží,

• nekroutit se při chůzi.

U plemen jako jezevčík, staford nebo francouzský buldoček je tato vzdálenost velmi specifická.

5️⃣ Délka spodní části hrudníku (od krku po bříško)

Měří se od spodní části krku po začátek bříška – přesně tam, kde by měl obleček končit.

Tento údaj je klíčový na to, aby pes nečůral na obleček.

👉 U samců musí spodní díl:

• končit dostatečně vysoko,

• ale zároveň chránit hrudník proti zimě.

👉 U fen může být část oblečku delší.

Tento rozměr je zásadní pro všechny zimní oblečky pro psy, zejména pro menší plemena, která se rychleji zašpiní a prochladnou.

Jaké chyby při měření dělají majitelé nejčastěji?

❌ Měří psa v sedě
→ Měří vždy ve stoje, jinak bude výsledek zkreslený.

❌ Měří příliš těsně
→ Obleček musí být pohodlný, vždy přidat 1–2 cm.

❌ Špatně určují kohoutek
→ Kohoutek = místo, odkud začíná délka zad, NE krk.

❌ Podhodnocený obvod hrudníku
→ U oblečků s fleecem nebo softshellem je potřeba počítat s rezervou.

Pro koho jsou vhodné oblečky na míru?

Oblečky pro psy na míru doporučujeme hlavně pro:

• Obézní psy – standardní tabulky často nesedí.

• Štěňata – potřeba nastavitelný střih.

• Atypická plemena – jezevčík, buldoček, mops, staford.

• Psy s chlupatým hrudníkem – nutnost volnějšího obvodu.

• Sportovní psy – lepší pohyblivost.

Ručně šitý kus zaručí, že každý kvalitní obleček pro psa sedí na milimetr přesně.

Výhody ručně šitých oblečků od Wanted Dog

✔ Perfektně sedí – šijeme podle přesných mír
✔ Využíváme kvalitní materiály – fleece, softshell, nepromok
✔ Vhodné pro malé, střední, i velké psy
✔ Skvělé pro venčení v dešti, větru i sněhu
✔ Moderní střihy a krásné designy
✔ Žádné škrcení, řezání ani omezení pohybu

Pokud si nejste jistí měřením, poradíme vám i podle fotografie psa.

Závěr

Správné měření je základ toho, aby obleček pro psa nebyl jen krásný, ale hlavně funkční a pohodlný. Jen díky přesným mírám dokážeme vytvořit zimní oblečky pro psy, mikiny, svetříky či teplé oblečky pro štěňata, které padnou jako ulité.