Zimní období dokáže být půvabné, ale i nemilosrdné. Psi milují běhání ve sněhu, čerstvý vzduch a dobrodružství venku. Jenže právě během těchto idylických chvilek se může odehrávat nebezpečná změna, kterou majitel často nepostřehne včas. Podchlazení psa nepřichází s varováním. Nezaklepe na dveře. Objeví se tiše, nenápadně, někdy během několika málo minut. A právě proto mu mnoho majitelů nevěnuje dost pozornosti – až do chvíle, kdy je pozdě.
Zatímco vy si užíváte procházku zasněženým parkem, váš pes se může začít třást, zpomaluje krok, zvedá tlapku a ohlíží se na vás. Ať už jde o drobného jorkšíra, krátkosrstého buldočka nebo mladé štěně – v jejich očích se objeví skrytá prosba. „Je mi zima. Pomoz mi.“
Co se vlastně děje, když pes prochladne?
Podchlazení (hypotermie) není jen obyčejné prochladnutí. Je to stav, kdy tělesná teplota psa klesá pod hranici, při níž začínají zpomalovat všechny životně důležité procesy. Normální teplota psa se pohybuje kolem 38–39 °C. Jakmile se blíží k 37 °C, tělo už přestává fungovat správně, zpomaluje krevní oběh, svaly tuhnou a pes se hůře pohybuje. To všechno probíhá zadním chodem – tak potichu, že si toho nemusíte ani všimnout.
A co je ještě nebezpečnější? Podchlazení nemusí přijít jen při hlubokých mrazech. Stačí mokrá srst po dešti, ledový vítr, delší stání na místě nebo sníh, který se lepí na tlapky. I teplota lehce nad nulou může být pro psa riziková, pokud je venku dostatečně dlouho a jeho tělo nestíhá vyrábět teplo.
Která plemena jsou nejvíce ohrožená?
Někteří psi jsou doslova předurčeni k tomu, aby v zimě mrzli výrazně rychleji. Patří mezi ně malá plemena, která mají menší zásoby energie a rychleji se ochlazují. Krátkosrstí psi bez podsady, například mops, francouzský buldoček nebo whippet, se spoléhají téměř výhradně na teplo produkované tělem, které ovšem v silném mrazu nestačí.
Jezevčíci mají bříško velmi blízko zemi, takže se v kontaktu se sněhem výrazně rychleji ochlazují. Štěňata si neumí udržet teplotu, a senioři zase ztrácejí přirozenou termoregulaci. Velmi ohrožená jsou také nemocná nebo oslabená zvířata.
To vše znamená, že pes „vypadá v pohodě“, běhá a radostně čmuchá, ale jeho tělo může být už dávno v prvních fázích prochlazení.
Jak poznáte podchlazení? Tělo mluví dřív než pes
Podchlazení se nikdy neobjeví z ničeho nic. Vždy se hlásí – ale musíte vědět, jak to poznat.
V první fázi se pes začne třást. Nejde o obyčejné chvění z radosti nebo zimomřivosti, ale o viditelné chvění svalů. Pes si často zvedá tlapky, protože zem pod ním je studená a bolestivá. Uši, konec ocasu a tlapky bývají na dotek chladné. Pes působí neklidně a snaží se přiblížit k vám – hledá teplejší místo.
Jakmile přechází podchlazení do střední fáze, třes se paradoxně často přestane objevovat. To je velmi špatné znamení, protože tělo už nemá sílu vyrábět teplo. Pes zpomaluje, trvá mu déle reagovat na podněty, je apatický, nechce chodit dál nebo si sedá do sněhu. Často se snaží zmenšit, schrbit nebo si hledá místečko, kde by se schoval.
V těžké fázi podchlazení už pes nemusí být schopný stát. Dýchání je pomalé, nepravidelné, dásně mohou být bledé až namodralé a pes je dezorientovaný, někdy i v bezvědomí. Tato fáze je život ohrožující a vyžaduje okamžitý zásah veterináře.
První pomoc: Co dělat, když máte podezření na podchlazení?
První pomoc při podchlazení psa musí být rychlá, citlivá a hlavně pozvolná. Prudké zahřátí by mohlo způsobit teplotní šok.
Nejprve je potřeba přesunout psa do tepla – do domu, auta nebo alespoň do závětří. Důležité je odstranit mokrou srst, mokrý obleček či postroj a psa jemně osušit ručníkem nebo dekou. Nejde o drhnutí – spíše o citlivé přikládání suché látky, která odsaje vlhkost.
Když je pes suchý, začíná se tělo postupně zahřívat. Nejlepší způsob je zabalit ho do přikrývky nebo použít termofor zabalený v ručníku. Teplo by mělo působit na oblast hrudníku a trupu, nikdy ne na tlapky nebo hlavu. Nabídnout psovi můžete i vlažnou vodu, nic horkého.
Pokud se pes ani po několika minutách nezačne zlepšovat, je důležité kontaktovat veterináře. Podchlazení je zákeřné a i po mírném stavu mohou nastat komplikace.
Jak podchlazení předcházet? Zima nemusí být nebezpečná
Neexistuje lepší léčba než prevence. A prevence podchlazení je mnohem jednodušší, než byste si mysleli.
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak psa chránit, je kvalitní zimní obleček. Ten chrání především hrudník, záda a bříško – části těla, které jsou k chladu nejcitlivější. Zimní bundy pro malé psy, fleecové mikiny nebo softshellové oblečky jsou zejména u malých a krátkosrstých psů naprostou nezbytností. U psů s atypickou postavou, jako jsou jezevčíci nebo buldočci, je nejlepší volbou obleček šitý na míru, který neškrtí ani neomezuje pohyb.
Stejně důležité je psa doma vždy dobře osušit, protože mokrá srst ztrácí teplo až několikanásobně rychleji. Tlapky je potřeba chránit před solí a sněhem, a pokud je velká zima, je lepší zvolit kratší, ale častější procházky než jednu dlouhou. Také je dobré vyhýbat se větru, protože ten snižuje pocitovou teplotu výrazně rychleji než mráz.
Velkou roli hraje také věk, zdravotní stav a specifika plemene. Štěně nebo senior mrznou rychleji než dospělý zdravý pes. A pokud pes stojí dlouho na místě – třeba čeká před obchodem – zchladne mnohem rychleji, než když se hýbe.
Závěr: Pes vám neřekne „je mi zima“. Ale vy to poznáte.
Podchlazení je zrádné, tiché a přichází rychle. Je to něco, co by žádný pes neměl zažít, a něco, čemu můžete jednoduše předejít, pokud znáte první signály a víte, jak psa chránit. Pes nedokáže mluvit. Nedokáže vám říct, že jeho tlapky jsou ledové, že ho bolí hrudník od chladu nebo že už dál nezvládá.
Ale dokáže vám to ukázat – zpomalením, třesem, pohledem.
Buďte jeho hlasom.
A dopřejte mu takovou péči, jakou by vám sám dal, kdyby mohl.
Zima může byť nádherná – ak je váš pes v bezpečí, v teple a s vami.